Jak získat řidičský průkaz rychle a bez stresu

Co je řidičský průkaz a jeho význam

Řidičský průkaz je základní doklad, který vám umožňuje řídit motorová vozidla – nejen u nás, ale i při cestách do zahraničí. Vydává ho místně příslušný úřad obce s rozšířenou působností a potvrzuje, že jste prošli výukou v autoškole a zvládli zkoušky – teoretickou i tu praktickou za volantem.

V běžném životě se řidičskému průkazu říká nejčastěji ŘP. Tahle zkratka je naprosto běžná a každý jí rozumí. Najdete ji v úředních dokumentech, slyšíte ji na policii i mezi kamarády. A co teprve oblíbený řidičák – tenhle hovorový výraz znáte určitě všichni, že ano?

Možná vás to překvapí, ale řidičský průkaz dnes není jen o řízení. Je to vlastně plnohodnotný průkaz totožnosti, který můžete použít prakticky kdekoli. Máte v něm fotografii, podpis, datum narození i adresu trvalého bydliště. Hodí se třeba v bance, na poště nebo při cestování po Evropské unii.

Bez platného řidičáku za volant ale raději nesedat. Řízení bez řidičského průkazu je přestupek, v horších případech dokonce trestný čin, a to se nevyplatí. Policisté při kontrole mají právo průkaz vidět, a když ho nemáte – ať už ho jen zapomněli doma, nebo ho vůbec nevlastníte – čekají vás pořádné komplikace a vysoké pokuty.

Každý řidičský průkaz má své kategorie podle toho, co chcete řídit. Nejznámější je skupina B pro osobní auta, dál jsou tu kategorie AM a A pro motorky různých velikostí, C pro náklaďáky a D pro autobusy. Každý typ vozidla prostě vyžaduje jiné znalosti a dovednosti, proto se musíte učit a zkoušet zvlášť.

Získat řidičák není jednoduché a rozhodně to něco stojí – jak čas, tak peníze. Ale má to svůj důvod. Odpovědnost za volantem je zkrátka obrovská. Nejdřív vás čeká lékařská prohlídka, pak kurz první pomoci. Následuje teoretická příprava – dopravní předpisy, bezpečnost, technika jízdy. A teprve potom přijdou na řadu praktické hodiny s instruktorem. Až všechno úspěšně zvládnete, včetně závěrečných zkoušek, dostanete svůj vytouženého řidičáka do ruky.

Kategorie řidičských průkazů v České republice

Řidičský průkaz – tento malý plastový doklad má v životě každého z nás obrovský význam. Představuje totiž bránu k samostatnosti, mobilitě a často i k pracovním příležitostem. Obecní úřady s rozšířenou působností ho vydávají těm, kdo úspěšně složí zkoušky a splní všechny potřebné podmínky. A protože jsme součástí Evropské unie, náš „řidičák funguje i v ostatních členských státech.

Každá kategorie řidičského průkazu odpovídá jinému typu vozidla – a věřte, že rozdílů je opravdu hodně. Většina z nás začíná kategorií B, která je vlastně vstupní branou do světa motoristů. S ní můžete řídit běžné osobní auto do 3500 kilogramů s maximálně osmi sedadly pro cestující. Vzpomínáte si na ten pocit po první zkoušce, když jste konečně mohli vyrazit na výlet bez doprovodu?

Milovníci dvou kol si musí vybrat z několika motocyklových kategorií. Kategorie AM je určena pro nejlehčí motorky do 50 ccm – ideální začátek pro mladé nadšence. Pak následuje A1 pro střední výkon, A2 jako další krok a nakonec plná kategorie A, se kterou můžete ovládat i ty největší stroje. Tahle postupnost dává smysl – nikdo přece nenasedne rovnou na výkonný motocykl bez předchozích zkušeností.

Pro ty, kdo řídí z profese, existují kategorie C a D. Řidič kamionu potřebuje kategorii C, která ho opravňuje k řízení nákladních vozů nad 3500 kilogramů. Řidič autobusu zase musí mít kategorii D. Obě tyto kategorie jsou náročnější – vyžadují pečlivější výcvik a pravidelné lékařské kontroly. Vždyť profesionální řidiči často tráví za volantem celé dny a zodpovídají za bezpečnost nákladu nebo dokonce desítek cestujících.

Co když potřebujete připojit těžší přívěs? Tady přicházejí na řadu podkategorie s písmenem E. Kombinace BE vám umožní řídit osobák s pořádným přívěsem – třeba na dovolenou s karavanem nebo při stěhování. Pro nákladní vozy a autobusy pak existují CE a DE, které rozšiřují možnosti o přepravu s těžšími přívěsy.

Nesmíme zapomenout ani na kategorii T pro traktory a pracovní stroje. Kdo vyrůstal na vesnici nebo pracuje ve stavebnictví, určitě ví, jak důležitá tahle kategorie je. Bez ní by zemědělci ani stavbaři nemohli efektivně pracovat se svými stroji.

Cesta k získání jakékoli kategorie vede přes teoretickou i praktickou zkoušku. Náročnost se samozřejmě liší – jiné požadavky má začátečník s kategorií B, jiné profesionální řidič autobusu. Ale smysl je vždycky stejný: zajistit, aby na silnicích jezdili jen ti, kdo opravdu umí své vozidlo bezpečně ovládat.

Podmínky pro získání řidičského průkazu

Řidičský průkaz – ten malý plastový doklad, který pro mnohé znamená svobodu a nezávislost. Možná si vzpomínáte na ten pocit, když jste poprvé usedli za volant sami. Ale než se k tomu dostanete, čeká vás několik kroků, které musíte zvládnout.

Základem je věk. Nemůžete prostě přijít kdykoliv a říct si o řidičák. Chcete řídit osobní auto? Musíte mít minimálně sedmnáct let, abyste mohli začít. Jenže pozor – i když složíte zkoušky v sedmnácti, skutečně samostatně vyrazit na silnici můžete až den po osmnáctých narozeninách. Trochu frustrující, že? U motorkářů je to ještě pestřejší. Patnáctiletí mohou usednout na lehkou stošestadvacítku, ale na pořádný stroj si počkáte až do čtyřiadvaceti, případně do dvaceti, pokud budete postupovat od slabších kategorií.

Zdraví je samozřejmě klíčové. Nikdo nechce, aby na silnici jezdil někdo, kdo nevidí na tři metry nebo má závažné zdravotní problémy. Lékařská prohlídka není jen formalita – lékaři skutečně kontrolují, jestli vidíte dobře, slyšíte, jak je na tom vaše srdce a jestli jste psychicky v pohodě. Je to vlastně logické – sedíte za volantem stroje, který váží přes tunu a může jezdit přes sto kilometrů v hodině.

Pak přichází ta nejznámější část – autoškola. Teorie, teorie a zase teorie. Dopravní značky, přednosti, pravidla... Možná vám to přijde zbytečné, když už umíte řídit z jízd s rodiči na prázdném parkovišti, ale věřte, že znalost pravidel vám může jednou zachránit život. A po teorii přijde praxe – hodiny s instruktorem, který vás naučí nejen šlapat na pedály, ale hlavně myslet dopředu a předvídat, co udělají ostatní řidiče.

Zkoušky jsou další kapitola. Sedíte u počítače a proklikáváte se testovými otázkami. Stres? Určitě. Ale zvládnutelný, když jste se pořádně připravovali. A pak ta praktická zkouška – ta je pro většinu lidí horší než maturita. Komisař sedí vedle vás a sleduje každý váš pohyb. Nezapomeňte se rozhlédnout, správně zařadit, dát blinkr... Detaily rozhodují.

Musíte být také bezúhonní – tedy nesmíte být odsouzení za úmyslný trestný čin. To dává smysl, protože za volantem potřebujeme odpovědné lidi. Výpis z trestního rejstříku si musíte obstarat sami.

A pak jsou tu ty nudné, ale nutné věci – fotky správné velikosti, občanský průkaz, správní poplatky. Byrokracie, která k tomu prostě patří. Ale až to všechno zvládnete a budete držet v ruce svůj první řidičský průkaz, všechna ta papírování a stres budou zapomenuté.

Řidičský průkaz není jen kus plastu, je to symbol svobody a odpovědnosti, kterou neseme každý den, když se posadíme za volant a vydáme se vstříc neznámým cestám

Marek Dvořák

Průběh výuky a autoškola

Získat řidičák – to je pro spoustu lidí jeden z těch velkých momentů, kdy se cítíte opravdu dospělí a svobodní. Najednou můžete kamkoliv, nemusíte čekat na autobus nebo otravovat rodiče, ať vás někam zavezou. Ale než se k tomu kousku plastiku dostanete, čeká vás docela fuška.

Autoškola není jen o tom, naučit se šlapat na pedály a točit volantem. Celý proces je postavený tak, abyste se stali bezpečnými řidiči, ne jen lidmi, kteří nějak dokážou projet zkouškou. A to ŘP – řidičský průkaz – se pak stává tou odměnou za všechnu tu dřinu.

Začíná se teorií, což mnozí berou jako nutné zlo. Několik týdnů budete sedět nad pravidly silničního provozu, dopravními značkami, přednostmi. Možná si říkáte, že to přece znáte ze života, ale věřte, že když se pak poprvé ocitnete za volantem na rušné křižovatce, budete rádi za každou tu hodinu strávnou učením. Teorie není o biflování – jde o to pochopit, proč se věci dělají právě takhle. Proč ten bezpečnostní odstup, proč ta rychlost v obci. Dnes už to v autoškole není nuda – používají se videa, interaktivní testy, simulace. Vlastně vás připravují na reálný svět za volantem.

A pak přijde ta chvíle, kdy poprvé sedíte za volantem doopravdy. Srdce buší, ruce se třesou a najednou si uvědomíte, že to auto má strašně moc tlačítek. Sebejistota za volantem ale nepřijde sama – musíte si ji odpracovat. Instruktor vedle vás je tam přesně proto, aby vás provedl těmi prvními nejistými kilometry. Začíná se v klidu, třeba na prázdném parkovišti nebo klidné ulici, kde se naučíte to základní – rozjet se, zastavit, zaparkovat.

Časem se dostanete do města. A to je úplně jiná liga. Rušné křižovatky, agresivní řidiči, chodci, kteří se berou odkudkoliv. Najednou musíte myslet na tisíc věcí najednou. Zákon stanovuje minimální počet hodin praxe, ale upřímně? Spousta lidí potřebuje víc, než je to minimum. A to je v pohodě – každý má svoje tempo.

V autoškole se také dozvíte všechno možné o papírování. Jaké kategorie řidičáku existují, co všechno potřebujete k přihlášce, jak celý proces funguje. Řidičské oprávnění není jen ten průkaz – je to celý systém práv a povinností, které s tím přicházejí.

Dneska už autoškoly nejsou tak strohé jako dřív. Můžete si vybrat, jestli chcete absolvovat všechno rychle během pár týdnů, nebo si to rozložit podle toho, jak vám to vyhovuje vedle školy nebo práce. Dobrá autoškola se vám přizpůsobí a hlavně se postará o to, abyste pak na silnici nezpůsobili neštěstí. Protože o to přece jde – ne jen projet zkouškou, ale být bezpečný řidič celý život.

Teoretická a praktická zkouška

Získat řidičák je pro většinu z nás opravdu velká věc. Konečně svoboda, možnost jet, kam chcete, kdy chcete – bez čekání na autobus nebo proseb rodičů o svezení. Celá ta cesta k vysněnému průkazu má ale svoje pravidla a hlavně dvě zásadní zkoušky – teoretickou a praktickou. Mimochodem, zkratku ŘP uslyšíte na autoškole pořád dokola a najdete ji i ve všech úředních papírech.

První zastávka? Teoretická zkouška. A věřte mi, není to jen o nabiflování pár pravidel. Sedíte u počítače, před vámi se objevují otázky a vy musíte ukázat, že opravdu chápete, jak to na silnici funguje. Dopravní značky, přednost v jízdě, kdy můžete předjíždět a kdy radši ne – tohle všechno musíte mít v malíčku. Nejde přitom jen o to mechanicky si zapamatovat, že červená znamená stůj. Testové otázky vás nutí přemýšlet – co byste udělali v konkrétní situaci? Jak se zachováte na křižovatce? Důkladné pochopení všech aspektů řízení je prostě základ.

Jak se na to připravit? Žádné velké kouzlo – pravidelně se učit, procvičovat testy online, které vám autoškola poskytne. Tyto testy jsou skvělé, protože vás připraví přesně na to, co vás čeká u zkoušky. Sedíte doma, klikáte na odpovědi a postupně si zvykáte na způsob, jakým jsou otázky formulované. Když teorii zvládnete, máte vyhráno – můžete jít dál. Nesplníte-li potřebný počet bodů, nevadí. Máte možnost to zkusit znovu, jen si musíte počkat stanovenou dobu.

A pak přijde ta pravá výzva – praktická zkouška. Tady už nejede o to, co víte, ale co dokážete. Vedle vás sedí zkušební komisař a sleduje každý váš pohyb. Začíná to docela jednoduše – nastavíte si sedačku, zrcátka, zapnete pásy. Nic složitého, že? Jenže pak přichází ta pravá jízda. Rozjezd do kopce (kdo by to neznal, ta hrůza, že vám auto couká dozadu), parkování mezi jinými auty, otáčení, a hlavně – jízda městem mezi ostatními řidiči. Zvládnout všechny tyto manévry plynule a bezpečně, to je umění.

Komisař si všímá opravdu všeho. Nesleduje jen to, jestli umíte točit volantem. Zajímá ho, jak se díváte kolem sebe, jestli myslíte dopředu, jak se chováte k ostatním na silnici. Děláte chyby? Drobnosti vám možná projdou, ale jedna vážná chyba a je konec. Nedáte přednost, špatně zaparkujete nebo prostě nezvládnete ovládání auta – a jste venku. Nejčastější průšvihy? Většinou právě ta přednost v jízdě nebo parkování.

Celý ten systém má vlastně smysl. Není to šikana, i když to tak někdy může vypadat. Jde o to, aby každý, kdo usedne za volant s čerstvým průkazem, věděl, co dělá, a byl bezpečný pro sebe i ostatní. Teorie vám dá znalosti, praxe vám ukáže, jak je používat. A až to všechno zvládnete, věřte, že ta radost stojí za všechno to učení a stres.

Platnost a prodloužení řidičského průkazu

Řidičský průkaz – ten malý plastový doklad, který máme neustále u sebe. Bez něj prostě nikam nepojedete, ať už se rozhodnete vyrazit do práce, na nákup, nebo na dovolenou do zahraničí. Jenže kolik z nás skutečně ví, kdy vlastně vyprší jeho platnost? A co všechno je potřeba udělat, když se ten den přiblíží?

Platnost vašeho řidičáku závisí hlavně na tom, kdy jste ho dostali a jakou kategorii vozidel můžete řídit. Pokud jste si průkaz vyřizovali po roce 2013, máte na něm přímo napsané, kdy mu končí platnost. Pro běžné řidiče osobních aut (skupiny AM, A1, A2, A, B1, B a BE) to je deset let od vydání. Po této době musíte požádat o výměnu, i když vaše oprávnění řídit samozřejmě dál platí. Jde hlavně o to, aby úřady měly aktuální fotku a údaje o vás.

Jinak jsou na tom profesionální řidiči. Ti, kdo řídí náklaďáky nebo autobusy (skupiny C1, C1E, C, CE, D1, D1E, D a DE), musí vyměňovat průkaz každých pět let. To není náhoda – u těchto kategorií se prostě kladou mnohem vyšší nároky na zdraví. Představte si řidiče kamionu nebo autobusu plného lidí – tam je zdravotní způsobilost naprosto klíčová. Každých pět let proto musí na lékařskou prohlídku, a to ne jen k praktickému doktorovi, ale třeba i k očnímu.

Kdy a kde si průkaz vyměnit? Žádost podáváte na obecním úřadě podle místa, kde bydlíte. Budete potřebovat platný občanský průkaz, čerstvou fotku podle předpisů a pokud jste profesionální řidič, tak i potvrzení od lékaře o zdravotní způsobilosti. Ta fotografie musí splňovat určité požadavky – světlé pozadí, žádná čepice nebo kšiltovka (ledaže byste to potřebovali z náboženských důvodů), a hlavně musí být aktuální.

Žádost můžete podat až půl roku předem, ještě než vám průkaz vyprší. Ale rozhodně to neodkládejte na poslední chvíli – vyřízení může klidně trvat několik týdnů. Do té doby můžete jezdit s tím starým průkazem, ale jakmile vám vydají nový, ten starý musíte vrátit nebo ho znehodnotí. Počítejte také s tím, že výměna stojí několik stovek korun, které zaplatíte hned při podání žádosti.

A ještě jedna důležitá věc. Co když se vám zhorší zdraví? Pokud se vám přihodí něco vážného – třeba začnete mít problémy se zrakem, dostanete epileptický záchvat nebo vám diagnostikují onemocnění, které by mohlo ovlivnit vaše řízení – musíte to okamžitě nahlásit a jít na mimořádnou lékařskou prohlídku. Vím, že to zní přísně, ale jde přece o bezpečnost – vaši i ostatních na silnici.

Bodový systém a sankce za přestupky

Bodový systém je základem toho, jak se u nás evidují a hodnotí dopravní přestupky řidičů. Jeho smysl? Dostat lidi k tomu, aby jezdili bezpečněji a víc přemýšleli nad tím, co na silnici dělají. Když poprvé dostanete řidičák, máte nula bodů – čistý štít. Body se vám pak přidávají podle toho, co provedete na silnici.

Jak to funguje? Prostě se vám body sčítají. Za různé prohřešky dostanete od jednoho do sedmi bodů, záleží na tom, co jste udělali. Když řídíte po pár pivech nebo srazíte někoho, protože jste mu nevěnovali přednost, letí vám nejvíc bodů. Když třeba zapomenete rozsvítit světla nebo zaparkujete blbě, je to mírnější – dostanete méně.

Zásadní je hranice dvanácti bodů. Když ji překročíte, je konec. Automaticky vám zakážou řídit, musíte odevzdat průkaz na úřad a až zákaz skončí, čeká vás zkouška znovu – teorie, někdy i jízda. Jako byste začínali od začátku.

Ale není to jen o trestání. Když celý rok nic nespácháte, odečtou se vám čtyři body. Je to vlastně motivace – když se chováte slušně, systém vám to uzná. Jenže pozor, do mínusu se dostat nemůžete a víc než dvanáct bodů vám nikdy nenasčítají – protože při dvanácti je stejně konec.

Kromě bodů vás samozřejmě může potkat i pokuta. Ta se pohybuje podle toho, co jste provedli – někdy pár stovek, jindy desítky tisíc. U opravdu vážných věcí nebo když to děláte pořád dokola, můžete přijít o řidičák i na měsíce nebo roky.

Úřady při rozhodování musí zvážit všechno – co přesně se stalo, jestli to bylo schválně nebo nešikovností, jestli někdo přišel k úzkým. Všechny body jsou uložené v centrálním registru, kde je vidí policie i úřady. A vy sami se můžete kdykoliv podívat, kolik bodů máte – přes internet nebo na úřadě osobně. Stojí to za to kontrolovat, abyste věděli, na čem jste.

Mezinárodní řidičský průkaz pro cesty

Chystáte se na cestu do zahraničí a plánujete tam řídit auto? Pak byste rozhodně měli vědět něco o mezinárodním řidičském průkazu. Tento dokument funguje jako oficiální překlad vašeho běžného průkazu do několika světových jazyků – díky tomu policie nebo půjčovna aut na druhém konci světa snadno pochopí, že máte oprávnění řídit. Musíte ale pamatovat na jednu zásadní věc: mezinárodní průkaz platí jen společně s vaším klasickým českým řidičákem. Jeden bez druhého prostě nefunguje.

V běžném životě se často setkáte se zkratkami – nejčastěji ŘP, někdy také RŘP. Najdete je na úřadech, ve formulářích, prostě všude tam, kde by bylo zdlouhavé pořád dokola psát celé řidičský průkaz.

Odkud se vlastně tento mezinárodní průkaz vzal? Vychází z mezinárodních dohod o silničním provozu – konkrétně z Vídeňské úmluvy z roku 1968 a starší Ženevské úmluvy z roku 1949. Platí maximálně tři roky, ale pozor – pokud váš běžný řidičák vyprší dřív, končí tím pádem i platnost toho mezinárodního. Bez platného českého průkazu je ten mezinárodní jen bezcenný kus papíru.

Jak si ho vlastně opatříte? Musíte zajít na obecní úřad s rozšířenou působností nebo na magistrát – zkrátka tam, kde vydávají řidičské průkazy. Vezměte si s sebou občanku nebo pas, váš řidičák a jednu fotografii na doklady. Zaplatíte správní poplatek, jehož výše se čas od času mění podle aktuálních předpisů.

Teď k praktické stránce věci. Potřebujete ho vůbec? Záleží na tom, kam jedete. V rámci Evropské unie vám většinou stačí váš běžný český průkaz. Ale jakmile vyrazíte do Ameriky, Austrálie, Japonska nebo třeba do mnoha afrických či asijských zemí, mezinárodní průkaz určitě oceníte – a někde ho přímo vyžadují. Než si koupíte letenku, raději si ověřte, co konkrétně platí v zemi, kam se chystáte. Pravidla se totiž pořádně liší.

A ještě jedna důležitá věc, kterou si spousta lidí neuvědomuje: mezinárodní průkaz vám nepřidá žádná nová oprávnění. Máte skupinu B na osobní auta? Mezinárodní průkaz vám kvůli tomu najednou nedovolí řídit motorku nebo náklaďák. Je to prostě jen překlad toho, co už máte – nic víc, nic míň.

Výměna zahraničního průkazu za český

Výměna zahraničního řidičáku za český je něco, s čím se dříve nebo později setká každý cizinec, který se rozhodne v Česku žít natrvalo. Možná jste právě koupili byt v Praze, našli si práci v Brně nebo prostě zjistili, že Česko je místo, kde chcete zůstat. A najednou tu je – potřeba vyměnit ten průkaz, se kterým jste řídili doma, za český dokument.

ŘP – tahle zkratka se vám bude honit hlavou při každé návštěvě úřadu. Řidičský průkaz. Zní to jednoduše, že? Realita je trochu složitější, ale žádná věda to není.

Jak celý proces probíhá, závisí hlavně na tom, odkud pocházíte. Máte průkaz z některé země Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru? Gratulujeme, máte vyhráno. Nemusíte skládat žádné zkoušky, stačí zajít na obecní úřad s rozšířenou působností podle místa vašeho trvalého pobytu. S sebou vezměte platný zahraniční průkaz, občanku nebo pas, jednu fotografii a potvrzení od lékaře, že jste zdravotně způsobilí řídit. Celkem standardní papírování.

Horší je to s průkazy ze zemí mimo EU. Tady hraje roli, jestli má Česko s vaší zemí uzavřenou mezinárodní smlouvu o vzájemném uznávání řidičských oprávnění. Když taková smlouva existuje, vyhnete se zkouškám – funguje to podobně jako s těmi unijními průkazy. Třeba ze Srbska, Makedonie nebo některých švýcarských kantonů můžete přijet a výměna proběhne relativně hladce.

Jenže co když vaše země nemá s Českem žádnou dohodu? Pak vás čeká celá jízda od začátku. Autoškola, teorie, praxe – všechno jako byste nikdy neřídili. Ten váš zahraniční průkaz? Slouží tak maximálně jako důkaz, že za volantem nejste úplný nováček. Ale zkoušky si odpustit nemůžete.

A pozor na čas! Od získání trvalého pobytu máte rok na to, abyste zahraniční průkaz vyměnili. Po roce vám na českém území prostě přestane platit. Představte si, že vás zastaví hlídka a vy máte průkaz, který už tady není uznávaný. Pokuta vás rozhodně nepotěší a body v bodovém systému taky ne.

Při vyplňování žádosti buďte pečliví. Každá překlep, chybějící razítko nebo špatně vyplněný řádek znamená další návštěvu úřadu. A kdo by chtěl trávit víc času ve frontách, než je nutné?

Ztráta nebo odcizení řidičského průkazu

Řidičský průkaz patří mezi ty doklady, bez kterých se za volant prostě neposaďte. Zkratka ŘP je dnes naprosto běžná – uslyšíte ji na úřadě i mezi kamarády. Právě tento papírek vám dává právo řídit auto, motorku nebo třeba kamion podle toho, jakou skupinu máte zapsanou.

A co když se vám průkaz ztratí nebo ho někdo ukradne? To je pořádný problém, který potřebujete vyřešit okamžitě.

Bez řidičáku nemůžete legálně usednout za volant – ani tady, ani v zahraničí. Jakmile zjistíte, že průkaz nemáte, vyrazte na policii. Není to jen formalita. Pokud vám ho někdo sebral, může ho zneužít. Policie vám dá potvrzení, které budete potřebovat k dalším krokům.

Teď přichází na řadu návštěva úřadu. Konkrétně toho, který má na starosti řidičské průkazy – tedy obecní úřad obce s rozšířenou působností. Nový průkaz potřebujete vyřídit co nejrychleji, protože čím déle čekáte, tím déle se nesvezete. S sebou si sbalte občanku, potvrzení od policie, aktuální fotku na biometrický doklad a doklad o zaplacení správního poplatku.

Kolik to stojí? To se občas mění podle aktuálních zákonů, ale počítejte s tím, že něco zaplatit musíte. Nový řidičský průkaz vám bohužel nevydají hned. Dostanete jen potvrzení o žádosti – a pozor, s tím za volant nesmíte. Celé vyřízení zabere zpravidla několik týdnů. Ano, je to nepříjemné, ale jiná cesta neexistuje.

Možná vás napadne, že přece jen někam musíte dojet. Jenže řídit bez platného řidičáku je přestupek a hrozí vám pokuta. Takže si raději sežeňte někoho, kdo vás poveze, nebo použijte veřejnou dopravu. Prostě musíte vydržet, dokud nedorazí nový doklad.

Co když ten starý průkaz náhodou najdete až po vyřízení duplikátu? Musíte ho odevzdat na úřadě. Platný je totiž jen ten nový, původní už nemá žádnou hodnotu.

Jak se takovým komplikacím vyhnout? Schovejte si průkaz na bezpečné místo a noste ho jen když opravdu musíte. Spousta lidí si pořizuje kopii nebo si alespoň poznamená číslo průkazu – pokud se něco stane, máte všechno po ruce a vyřizování jde rychleji.